Období:
Naleziště: Dovre, Norsko (C59045)
Originál naleznete: 

Se svolením autora článku Davida Stříbrného k meči umisťuji část popisu mečů typu M. Celý Davidův článek můžete nalézt zde: http://sagy.vikingove.cz/mece-petersenova-typu-m/

Typ M (též jako R. 489) označuje variantu meče, která tvoří stupeň mezi typem F a typem Q. Tento typ se vyznačuje jednoduchým jílcem, který připomíná tvar písmene I. Ostře řezaná záštita a hlavice jsou zpravidla rovné a stejně vysoké, ve výjimečných případech je záštita mírně zakřivená. Hlavice je tvořena prostou, záštitě podobnou příčkou (tzv. „horní záštita“), na které je roznýtován řap a která nikdy není rozšířena o korunu. Z čelní pohledové strany jsou záštita i hlavice obdélníkového tvaru. Boční strany jsou obvykle ploché, méně často zaoblené. Důležitým rysem typu M je nedekorovaný jílec. Čepele jsou obvykle dvoubřité (jednobřité varianty tvoří podle Petersena zhruba 15%) a prosté, ačkoli známe i několik málo norských a švédských čepelí, které byly vyrobeny metodou svářkového damašku (Androščuk 2014: 386–7; Petersen 1919: 118). Petersen poznamenává, že žádná norská čepel nenese nápis, což je podle našich informací stále aktuální. Na čepeli z finské Eury můžeme nalézt variantu nápisu ULFBERHT (Kazakevičius 1996: 39). Ač se jedná o meče s jednoduchým designem, jsou vyrobeny z kvalitních materiálů.

Naše replika:

Naše replika je inspirována mečem z Dovre, Norsko (C59045). Popis originálu naleznete také v Davidově článku: http://sagy.vikingove.cz/mece-petersenova-typu
Meč je ostrý. Čepel meče byla oproti originálu zkrácena o 3 cm. Na spodní i horní příčku bylo použito svářkové železo.

Popis:

– oboustranné ostří
– celková délka 86 cm
– délka čepele 74 cm
– šířka čepele 5,9 cm
– bod vyvážení (CoG) 19 cm
– vibrační bod (CoP) 51 cm
– dřevěný jílec omotaný lněným provázkem a poté omotán koženým provázkem
– váha 1,12 kg

Zdroje:

Oakeshott, E (1991). Records of the Medieval Sword
Androshchuk, F. (2014). Viking swords: Swords and Social Aspects of Weaponry in Viking Age Societies. Stockholm.
Ian G. Peirce (2002). Swords of the Viking age